Malba

Skrytá moudrost

Rys ostrovid je spolu s červeno-bílou orlicí resident znaku města Kladna, kterému byl dán v 16. stol. jako připomínka toho, že město má svůj název odvozen od zdejších hlubokých lesů. Zároveň je však archetypálním symbolem pro utajené vědění a skrytou moudrost, která je námětem tohoto obrazu. Obraz vznikl jako úvodník výstavy ve Středočeské vědecké knihovně, která jako koráb proplouvá nad mořem hřbetů knih, tedy média poznávání, které podobně jako rytíř Roland z Kladenské radnice své město, stráží bohyně moudrosti Pallas Athéna stylizovaná jako paní Poldi ve zbroji této řecké patronky. Obraz je také částečně inspirován mou cestou po poloostrově Yucatán a tak zde můžete nalézt i jemný odkaz na máyskou kulturu a její zánik pod fanatismem španělských konkvistadorů připomínající ztrátu jedné frakce z celkové světové mozaiky lidské moudrosti a tradičního vědění.

Kladenský Crann Bethadh

Ústředním motivem obrazu je keltský posvátný strom života, který odkazuje na symboliku vzájemného propojování veskrze všeho: minulosti s přítomností a budoucnem; všech částí živé i neživé přírody a vesmíru; podsvětí, země a nebe, propojování moudrosti a světů atd. Veverka u severských mytologií byla poslíčkem spojující vrcholek stromu s jeho bází. Propojování je i význam mého příjmení: uzlu, tedy propletence, který je rovněž v symbolice Keltů častým ornamentem a který se i v moderním pojetí často používá pro propojování např. dopravní, komunikační, technologické atd. Strom je také základní objekt mého povolání lesníka. Když keltové zakládali osady, nechávali uprostřed růst statný strom, který sloužil jako centrum jejich komunity a rituálů. V obraze tak větvemi strom propojuje současné významné objekty města Kladna stylizované do sroubených staveb z těchto dřívějších dob.

Hazard na Kladně

Šachová figurka kostela symbolizující obecné hodnoty se obrazně táže na náměstí naproti stojící budovy radnice v pomyslném dialogu: „Jak to tedy bude s tím všude přítomným hazardem uprostřed Kladna?“ Promění se odkaz slavného emblému paní Poldi v pikovou karetní dámu? Sousoší morového sloupu v ruletu? Věžáky v hrací kostky? …

Laškovná schůzka na dně hnědouhelné pánve

Povrchové doly na severu Čech jsou fascinující ukázkou moci člověka a jeho monstrózních strojů zcela přeměnit výrazný kus krajiny. Pokud se Vám poštěstí dostat se dovnitř dolu, ocitnete se uprostřed děsivého a svým způsobem i úžasného zcela surrealistického světa, který snad už ani nepatří na naši planetu. Obraz však upozorňuje na individuální mikrochvilky lidského štěstí či romantiky vyskytující se i v průběhu „divno dob“ nebo i na „divno místech“ zapříčiněné zamilovaností nebo momentální nadšením v něco, vlastně v cokoliv. Vnějšku může takový člověk připadat trochu jako kašpar v divadle, ale vlastně je to úžasné a vnáší to do zdánlivého bezútěšného prostředí epizodní radost a stále trvající naději. Časem se totiž hluboká černá díra v zemi zacelí a vše bude již jen zapomenutou minulostí. Stejný osud prý za pár let stihne i tento povrchový velkodůl.

Závan steampunku

Sousloví "být volný jako pták" je nejen v umění často interpretovaným motivem zejména ve spojitosti s archetypem svobody toku myšlenek nebo volnosti v cestování. V České kotlině snad ani není vhodnějšího místa ke ztvárnění námětu lidského snění o poznávání dálav, než prostřednictvím některého z dalekých výhledů Českého středohoří. Zde ve steampunkovém pojetí.

Porto

Inverzní Plzeňská Illiada

Proč má Plzeň ve znaku velblouda? V roce 1433 obléhali téměř rok město husité. Během jednoho výpadu do tábora oblehatelů Plzeňští ukořistili velblouda a odvlekli jej jako trofej za hradby města. To se pak husitům nakonec úspěšně ubránilo. Ve starořeckých kulisách může tento příběh vzdáleně tvořit zcela protichůdnou paralelu k legendárnímu dobytí Tróje a jejímu koni. K celkové řecké stylizaci tohoto obrazu přispívá nejen promítání hlavních budov města do hávu klasické antiky, ale i podsvětní pes Kerberos odkazující na bílého chrta v Plzeňském znaku, který symbolizoval projev statečnosti a věrnosti v tomto příběhu vůči císaři. Jeskynní kaverna symbolizuje oblehnutí – sevření v obrovském přírodním kalichu, na které shlíží v pozadí Delfská věštírna vytvořená z rotundy na Starém Plzenci – předchůdci Plzně, a obří marioneta – symbol hlavního města českého loutkářství.

Zrození Berounky

Postupným soutokem 4 řek, Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy v Plzni vzniká řeka Berounka. Řeka, která má velikou vodáckou tradici. Řeka plná splavů, starých mlýnů, čepovaného plzeňského piva, malebné a zachovalé přírody, vodáků. Tento obraz je oslavou mě jako vodáka této řece a jejímu místu zrození.

Univerzální jednota v dualitě protikladu I.

Polarita dne

Obraz je fúzí prvků hebrejské biblické a kabalické symboliky, egyptské a raně novověké alchymické symboliky Herma Trismegista, s jemným podtónem některých vjemů z literatury analytického psychologa Carla Gustava Junga týkajících se především archetypálního pojetí celého ztvárnění a zakomponování psychických antagonických sil člověka tzv. anima a animy. Nosnou myšlenkou obrazu je tradované přesvědčení, že přirozená a nevychýlená rovnováha protikladů tvoří fungující a neoddělitelný celek – úplnost. Koloběh vzniku a zániku symbolizuje mýtický had Uroboros. Mimo něj další 4 v obraze ztvárněné bytosti: člověk, lev, býk a orel symbolizují Serafy, nejvyšší řád andělů projevující vlastnosti Boha.

Univerzální jednota v dualitě protikladu II.

polarita noci

Artisté mezi tělem a duší

Do muže s kšiltovkou a souboru plastik „Matky – kouzelnice“ instalovaných v Plzeňské Mlýnské strouze jsou v obraze promítnuty tři aspekty lidského bytí: tělo, duše a duch. Jejich vzájemné propojení je často neuvědomělé, ale zároveň hmotné tělo spolu s éterickou duší člověka mezi sebou komunikovat touží a potřebují. Po jejich spojnici putuje aeronautilní samohyb stylizovaný do lokomotivy „laminátka“ vyráběné v Plzeňské Škodovce, která zde přenáší životní energii. Zároveň vratkost tohoto spojení simulují dva artisté balancující na provazochodecké šňůře nad městem Plzní, kteří tak slavnostně uvedli Plzeň jako hlavní město Evropské kultury pro rok 2015.

Birkenbiner loypa

Historie slavného laufařského závodu Birkenbeinerrennet, který zakončuje sérii Ski Classics, do které patří i naše prostředím velmi podobná Jizerská padesátka sahá až do dávného norského středověku 13. století, kdy dva tzv. birkebeineři zachránili tajným převozem přes hory na lyžích malé princátko Hakona Hakonssona během tehdy propuklé Norské občanské války. Na počest této události se v okolí u Čechů Stanislavem Řezáčem proslavené vesničky Sjusjoen koná tento 54km závod. Pokud holdujete běžkařskému sportu, tuto oblast vřele doporučuji!

Kdyby Kladno bylo v Japonsku

Malba špachtlí pohledu na dominanty kladenského centra, za kterými je při jasné viditelnosti v pozadí v dáli vidět i hora Milešovka. To celé je však situované do Japonského „vibe“ s posvátnou horou Fudži. Na tuto hravost obrazu, který nemá další významnější smyslovou pointu odkazuje právě motiv psa s člověkem v popředí. Inspirací pro žlutými tóny barevné podkreslení této myšlenky mi byl víkend, po který byl vzduch na Kladně, stejně jako v ostatních částech republiky, zahalen do mohutného žlutého oblaku saharského písku.

Phó bó

Inspirováno oblíbeným Vietnamským jídlem a barvami starobylého města Hoi – An.

Marble Mountains Buddha´s temple

Ve středním Vietnamu nedaleko města Danang v srdci tzv. „mramorových hor“ je uvnitř skály z této vznešené horniny uměle vytesaná coby obrovská jeskyně budhistická svatyně s monumentální sochou Buddhy čnějící ze surové skály nad hlavami návštěvníků. Jeskyně je to tak veliká, že uvnitř ní postavené zděné chrámy působí pouze jako malé domečky z papíru. Z úzké štěrbiny stropu ohromné jeskyně proniká paprsek denního světla, který jako mnoho desítek metrů dlouhý nebeský prst zřetelně osvětluje zřejmě něco, co má být zdůrazněno!

Nočka Jindřišskou

Poetika světel Pražských ulic vnímaná během jízdy noční tramvají cestou z flámu domů…

Flirt na Portském Ponte de Ferro dom Luis I.

Divadlo lidství (Lidská komedie)

Strom poznání, první lidská dvojice, had z ráje, Babylónská věž, ukřižování Krista, objevení Ameriky, bratři Montgolfiérové, tvrdnutí v dopravní koloně cestou do práce, to je jen slabounký výcuc obsáhlé divadelní hry o nečetně dějstvích hraných v nekonečně širokém obsazení v opulentních barokních kulisách s extravagantními kostýmy Benátského karnevalu s()prostým názvem Život. To, co Dante za smrtí jednotlivce ve svém slavném díle nazval Božskou komedií, je tedy před ní analogicky komedií lidskou! Pojďme se tedy v našem partu právě rozehrané lidské části komedie radovat a smát, ať je to vskutku komedií!

Inspirace architektury

Kolébkou architektury v Evropě napříč staletími je bezesporu antika. Hlubokou studnicí inspirace i pro slohy, které z antiky toliko nevycházely (gotika, secese) byla však stejně jako do jisté míry i pro antické ornamentální vyjadřování ryzí příroda. Tento obraz pojímá múzu či bohyni architektury složenou z přírodnin a přírodních elementů jako nekonečnou inspiraci pro celé lidské umělecké stavitelství.

Santiago & Melchizedekův příběh o mudrci

"´Tohle je jediná rada, kterou Ti mohu dát,´řekl nejmoudřejší ze všech mudrců. ´Tajemství štěstí je v tom, jak se dívat na všechny krásy světa a nezapomenout přitom ani na chvíli na dvě kapky oleje na lžičce.´" (Paulo Coelho; Alchymista). situováno do kulis náměstí Santiaga de Compostely.

Aeronautická zastávka Českého středohoří

Letní osvěžující vánek spojený s večerním příjemně vyhřátým vzduchem doznívajícího parného odpoledne, který přivanul už jen poslední koráby vzdušných lodí, které ještě před setměním připlouvají jako poslední vlaštovky jinak tak čilého turistického provozu horkého bílého dne za dynamicky zvlněnou krajinou středohoří. Třímá ve Vás pocit obrovského situačního a slovy i myšlenkou neodůvodnitelného štěstí spojeného s rekapitulací krásného, právě uběhlého dne.

Andělské zvonění Kutné Hory

Vánoční Andělské zvonění otáčí svatební pentle hlavní lodi chrámu sv. Barbory při oslavě života v surrealisticky letním Kutnohorském Betlémě.

Ona (Malá Strana)

"Ona" jako lehká personifikace Malé Strany či Prahy vůbec do ženského archetypu. Malou Stranu mám ze starých částí Prahy nejraději. Přijde mi na rozdíl od ostatních stále ještě autentická, "nezkažená", pestrá, dynamická, kyprá, ale přesto ladná, má zkrátka jiskru v oku hodin štíhé věže sv. Mikuláše, které určitě podlehl nejeden umělec pomyslně se topící v červeném moři hřebenů malostranských střech.

Tvář města

Obraz vznikl jako fasciace městem a rušným životem v něm v době, kdy jsem dokončil studium na lesnické vysoké škole a až tehdy si s trochou bázně uvědomil, že profese vázaná na tento obor mě s největší pravděpodobností odtrhne od mého milovaného městského způsobu života a nasměřuje někam k nekončícímu klidu lesních samot. To se naštěstí nakonec nevyhnutelným nestalo.