Malba na mě občas mívá drobné psychedelické účinky, mírně se přibližující transu. Částečně ztrácím přehled o čase, reálných problémech, hladu, žízni, mezilidských vztazích.. V jistém druhu vášně a nadšení spojeným s vedením štětce při jeho "modelování" obrazu jenom vnímám, jak se v průběhu malby mění světelné poměry a podvědomě, nikoliv uvědoměle, registruji jen pohyb velké ohnivé koule po obloze. Má bezprostřední realita se stává barvami v obraze a proměnami jejich lesku a matu v měnícím se světle v průběhu dne. Vždy, když trefím odstín vhodný k ostatním barvám na plátně, zmocní se mě jakási podivuhodná vnitřní radost, kterou jsem z jiných pro mě milých činností jinak nepoznal. Ne, že by byla lepší, horší, intenzivnější, prostě.. je jiná. Trochu si nalhávám, že jsem možná docílil dokonalosti v souznění mezi tvůrcem a tvorbou, a že jsem docílil jakési podstaty slova "umění", ale spíš asi vždy jde jen o "přefetování" se terpentýnem :-)
Osamělost ve městě
Znáte ten pocit, když jste uprostřed města, kolem Vás anonymně obtékají davy lidí a přesto, nebo někdy i právě proto, máte pocit, že jste uprostřed pustiny, kde stojíte úplně sami, bez jakéhokoliv sdílení, soužití, sounáležitost, citu? Všechen ten čilý svět v pohybu, avšak bez jakéhokoliv opravdového života? To pak plavete v davu lidí jako osamělý převozník na moři a všechny ty atributy města připomínající přítomnost společnosti se vznášejí kolem Vás jako bezhmotné nafukovací balóny letící neuchopitelně oblohou daleko od Vás.
Pivo na Letné
Letenské zahrádky. Obraz vznikl v období prvního koronavirového lockdownu na jaře roku 2020 jako jakési vzpomínkové ohlédnutí a povzdech za otevřenými a hlavně FUNGUJÍCÍMI zahrádkami restaurací, léto a svobodu pohybu vůbec, Kombinace motivů v popředí (Pivo, popelník a hračka letadýlka) náznakem ztvárňuje venkovní procházku otce se synem.
Fascinující spontánnost
Za ranního ještě vlhkého svěžího letního vzduchu, který neohrozitelně lehce studící Váš dech, a kdy je už obloha téměř jako vymetená a poslední koráby bílých oblačných lodí rozptýlených po obloze ladně odplouvají v ústupu před budoucím parným dopolednem, stojíte na okraji nestíněné širé travnaté pláně: Nemáte chuť se také rozeběhnout??
Křivoklátský královský hvodz ve 13 stol.
Rekonstrukce Křivoklátska z doby posledních Přemyslovců při pohledu od královského města Slaný (dole v popředí) směrem na jihozápad (obráceně proti současným zvyklostem mapového zobrazování). Výsek je po stranách ohraničen královskými městy Beroun (vlevo) a Rakovník (vpravo) a shora vrchnostenským městečkem Hořovice s hrady Žebrákem a Zbirohem (Točník v té době ještě nestál).
Zanikající továrna
Zajímavostí Kladna jako města je, že jeho geometrický střed neleží jako u jiných měst na jeho náměstí, ale v prostorách bývalé továrny, která postupem času ustupuje demolicím, po kterých prozatím zbývají jen rozlehlé pláně suti připomínající kamenitou poušť, ze které se tu a tam vynořují koráby zbytků jejích starých továrních hal uvízlých uprostřed starého a "vyschlého hutního jezera" stejně tak, jako rezivějící koráby v poušti už jen vzdáleně připomínají dávné vody vyschlého Aralského jezera.
Ocelové město
Pára, dým, oheň, ocel, řinčení, pohyb táhel, pístů, v intervalech pulsující praskavý ohňostroj světélkujících barev, usměrňované veletoky roztavených kovů, impozantní chrámy továrních hal, nerozuzlitelné spletence železnic - působivé jak z románu Julia Vernea. Kladno inspitováno Paříží.
Poldin ocelový přístav
Zříceniny starých rozsáhlých objektů, které za ta léta ztratily postupným působením zubu času souvislost s okolním smyslem, jsou jako stvořené pro surrealistické umělecké myšlenky a inspiraci. Tancem mysli tak uprostřed industiálního zborceniště vznikla železobetonová galeona vplouvající po rezavém moři továrních střech do jednoho středočeského "Manchesterovského" přístavu.
Kladenští rytíři
Tradiční odkaz Kladna je ocel a hokej. Dva nerozlučně spjaté symboly, které se zejména v minulosti, ale i dnes, v tomto městě prolínají. Z obojího čiší síla a dynamika. Oceláři se jako rytíři každodenně perou se surovou ocelí. A když v roce 20219 hokejoví Rytíři opět postoupili po několika letech zpět do extraligy, ten večer se v místním nadšení některých dala téměř hledat paralela s oslavami Nagana.
Leopoldina
Slavná ocelárna Poldi vzniklá na sklonku 19. století byla pojmenována po Leopoldině (Poldině), manželce zakladatele a ředitele huti Karla Wittgensteina a její podobizna na emblému firmy se stala dodnes živým symbolem celého města znázorňující nejen jeho průmyslové velikášství, ale i lásku velkého muže ke své ženě.
Velká dobrá
Motiv souboje města a přírody vyjádřený v obraze znázorňuje pomíjivost lidských megalomanských projektů stejně tak, jako z veliké části opuštěná a chátrající železobetonová ocelárna se před očima obyvatel každodenně "rozpouští" v houževnatě svírající se náruči neúprosné přirozenosti okolní divoké krajiny. Název obrazu vychází z názvu obce nedaleko Kladna, která sice na obraze nemá přímý odkaz, ale dobře se hodí pro charakteristiku ztvárněné "matky přírody".
Rozdělov uhlí
Dalekosáhle viditelné do nebe ostře trčící se pařáty Rozdělovských věžáků jsou při dynamickém osvětlení oblohy v západech slunce jako stvořené pro surrealistické umělecké myšlenky a inspiraci. Ve steampunkovém pojetí reality by tak mohly být rampami a doky pro přistavené vzdušné koráby, které zde doplňují uhlí na své dálkové plavby ze zdejších tradičních bohatých nalezišť.
Kladno - Sin City
Panoramatické znázornění současného stavu bývalého komplexu ocelárenské huti Poldi a ostatních dominat Kladna stylizované do barev komixo - filmové klasiky. Pokud při průzkumu těchto míst narazíte na některé pochybné existence postupně a nelegálně rozebírající zbytky železa z bývalých fabrik tohoto kolosu, stává se z tohoto jinak zvláštně inspirativního místa skutečné "Sin City", kde si není radno hrát na hrdinu.
Kladno - Star Wars
Pokaždé, když s někým Kladna neznalým prolejzám industrial trail a dorazíme k torzu bývalé koksovny Koněv, slyším vždy tu samou prvotní reakci, která kdysi také byla i mou první reakcí: "To je jako výjev ze STAR WARS!" Svoji variaci téhle iluze spolu s Kladnem zobrazeným jako diamantové město v poušti, inspirovaným jiný sci-fi počinem - Simonsovým Hiperionem, a ještě dohromady s rozkládácím IKEA lustrem, jsem si prostě od ztvárnění nemohl odepřít.
Křivoklát
V hlubokém temném a svou pestrou minulostí do značné míry tajemném lese dřívějšího královského hvozdu v ostře vysekaném údolí řekou Berounkou svítí jako starý kahan do oněch lesů plných divoké zvěře běloskvoucí omítka hlavní věže starobylého hradu Křivoklátu. Uvnitř je pustý a prázdný, vinou mnohačetných požárů, avšak zvenčí je náhdernou perlou uprostřed úžasné kulisy okolní krajiny.
Dejvická nádražka
Těžko popisovat toto místo neznalým a na druhou stranu, možná někteří z těch znalých mi za pravdu nedají, ale v mých očích se určitě jedná o charizmatickou umělecky živou a bezesporu v mnoha směrech i inspirující čtvrtou cenovou, sdružující zcela nesourodou klientelu. I další fakt, že sama hospoda zapadá do železničního kontextu krásné historické budovy, ve které jakoby se zastavilo několik časových epoch, a neustálého pohybu lidí kolem dostává celou tuto prostoru také do nezaměnitelné atmosféry, což vše si rozhodně zaslouží ztvárnění na surrealistickém obraze.
Podzimní Praha
V hlubokých pralesích zapadlých Rumunských hor, které se po jistou dobu staly také významnou součástí mého lesnického profesního života, jsme se se skupinou souputníků po práci utábořili, tak jako každý večer už téměř měsíc, uprostřed těžko prostupných hvozdů desítky kilometrů vzdálených od posledních nejzapadlejších vesnic. Prostor světliny v jinak hustém lese, jediné vhodné pro táboření naší skupiny pracovníků, se všemi přístřešky a stany byl tak stísněný, že lehce meandrující širší potok protékající prostředkem oné světliny nám musel rovněž rozdělovat i naše tábořiště ve dví. Pár kameny jsme mezi dvěma částmi tábora postavili můstek. Jednou v noci v tomto ohněm osvětleném prostoru jsem uviděl, nebo spíše chtěl uvidět, Prahu! Kroutící se svěží potok byla Vltava, oba břehy Malá Strana se Starým městem, kamenný most a jednotlivé kolem roztroušené borovice limby mezi skromějšími smrky horského lesa byly stejně tak strohými, ale krásnými, gotickými chrámy, tu a tam doplňovanými "barokními kupolemi" korun horských listnatých stromů - jeřábů a klenů. To se odehrálo v létě 2012. Tuto myšlenku jsem si zapamatoval a jednou, o krásně barevném podzimu, již teda značně zkreslenou "parkovými úpravami", ovlivněnými vnímáním již skutečného městského prostředí, jsem ji ztvárnil.