Malba na mě občas mívá drobné psychedelické účinky, mírně se přibližující transu. Částečně ztrácím přehled o čase, reálných problémech, hladu, žízni, mezilidských vztazích.. V jistém druhu vášně a nadšení spojeným s vedením štětce při jeho "modelování" obrazu jenom vnímám, jak se v průběhu malby mění světelné poměry a podvědomě, nikoliv uvědoměle, registruji jen pohyb velké ohnivé koule po obloze. Má bezprostřední realita se stává barvami v obraze a proměnami jejich lesku a matu v měnícím se světle v průběhu dne. Vždy, když trefím odstín vhodný k ostatním barvám na plátně, zmocní se mě jakási podivuhodná vnitřní radost, kterou jsem z jiných pro mě milých činností jinak nepoznal. Ne, že by byla lepší, horší, intenzivnější, prostě.. je jiná. Trochu si nalhávám, že jsem možná docílil dokonalosti v souznění mezi tvůrcem a tvorbou, a že jsem docílil jakési podstaty slova "umění", ale spíš asi vždy jde jen o "přefetování" se terpentýnem :-)
Povodeň v Krumlově & Praha korábem dějin
Rybářská imprese - Orlík pod Vltavou
Déšť za sklem
Je sobota, květen roku 2013. Venku už týden téměř nepřetržitě prší. Déšť často střídají prudká krupobití, řeky se téměř tak, jako loňský rok touto dobou, lačně naplňují ve svých korytech a slunce už půl měsíce jakoby neexistovalo. Téměř jsem si toho ani za tu dobu nevšiml. Ležím totiž nepřítomně ve skriptech a zápiscích - v pondělí mám své snad poslední státnice! V hlavě opakujících se mantrách koukám zasněně do smutného počasí, které mi letos tak milosrdně pomáhá od toho rozptylovat se jinak květnovým venkovním životem. Dívám se na statě, co mě ještě čekají dočíst. Dost! Už toho mám plný zuby! Dva dny do státnic nyní už celé jenom promaluju! Namaluji všechno, to co mi teď chybí - město venku, lidi, vysedávání s mými láskami po divadelních kavárnách a to vše do té teskné deštivé atmosféry, kde však déšť voní a stesk je jen povrchovou slupkou momentální atmosféry vnitřní hluboké radosti. Ať kvůli tomu ty státnice i neudělám, ale tyhle dva dny prožiju ve svém obraze prostě naplno! - Dva dny jsem nadšeně maloval a třetí den jsem státnice složil.
Okno do lesa
Obraz vznikl jako dekorace do suteréní dendrochronologické laboratoře na Lesnické dřevařské fakultě ČZU v Praze, do místnosti, kde chyběla okna.
Divoká svobodnost
Norimberk Karla IV
Veduta středověkké podoby jednoho z největších měst Svaté říše římské národa německého v dobách jeho největšího propojení s Prahou.
Permoník
Dívali jste se někdy na gotický chrám, když skrz něj procházelo světlo vycházejícího či zapadajícího slunce? Zdánlivě tmavá kamenná budova se najednou celá rozsvítí a uvědomíte si, že je vlastně spíše téměř celá prosklená, zdánlivě neuvěřitelně lehká a téměř až étericky nehmotná! Září skrze své vitráže jako obří lucerna! Sv. Barbora pro horníky pracující ve spletitých středověkých štolách Kutné hory jistě takovou duchovní lucernou v temnotě byla.
Port Sant Barbora´s
Kutnohorský přístav středočeského křídového moře, v jehož zálivu poblíž kaskádovitého viničného útesu u jezujitské koleje (s aktuálním sídlem Středočeské galerie GASK) jako u mořské pevnosti již několik staletí kotví mohutná chrámová loď svaté Barbory.
Větrník - surrealistická variace
Dynamika pohybu, otáčení hřídelí a zubatých kol, mrkání očí, třepot křídel ptáků, mihotání okvětních lístků ve větru, kontrasty světla a tmy, pohyb světelných kuželů, koloběh objevování se a zanikání, cirkulace vody, přelévání vodních mas i vzdušných par, rotace, klokotání, ten všechen pohyb i ve statické podstatě obrazu, ale se vší dynamičností malby s bezmeznou jiskrnatostí a neuvěřitelnou plastičností olejových barev! je to jako rozeběhnout se z kopce a nebrzdit. Na tom obraze je teď vše možné!
Coehlův Alchymista
Expresivní snaha zachytit několikrát opakovaný magický motiv z děje knihy, tedy osamělé místo zříceného kostela uprostřed Andaluských plání, kde pastýř přečkává noc se stádem svých ovcí a kde pod vzrostlým fíkovníkem sní a hledá poklad svého životního příběhu - prozatím jemu ještě neznámou ženu Fátimu.